Bernský salašnický pes - historie plemene

 

Je možné, že dávní předkové bernského salašnického psa přišli do Švýcarska s římskými legiemi. Po odchodu Římanů tu psi zůstali a křížili se s místními ovčáckými psy. Toto plemeno dostalo své jméno podle místa svého původu, Bernské vysočiny ve Švýcarsku. První zmínky o plemeni pochází teprve z konce devatenáctého století, ale již roku 1902 se účastnili první výstavy. V roce 1907 se ve Švýcarsku ustavil chovatelský klub tohoto plemene. Bernský salašnický pes je selský pes starého původu, který byl držen jako strážný, tažný a honácký pes.

 

Už roce 1902 byla uspořádána ve švýcarském Bernu "Švýcarská výstava psů". Mezi 320 přihlášenými psy se nacházeli i tři "dürrbachští psi"  z nejbližšího okolí. Na výstavě za 2 roky se objevilo 6 psů a čtyři byli v roce 1907 zapsáni do Švýcarské plemenné knihy. Tato výstava  znamenala rozhodující průlom pro: uznání "dürrbachského psa" jako samostatné rasy. V roce 1928 byl klub chovatelů přejmenován na "Švýcarský klub bernských salašnických psů". Na popud dr. Alberta Heima, velkého mecenáše bernských salašnických psů, se na dalších výstavách objevovalo stále více různě vypadajících bernských salašnických psů včetně různých extrémů. V r. 1948 se podařilo jednomu novofundlandskému psovi, jmenoval se "Pluto van Erlengut", přelézt plot a nakrýt fenu bernského salašnického psa "Christinu von Lux". Z tohoto spáření byla mimo jiné odchována fena "Babette", která se stala základem dalšího chovu. 

 

V roce 1914 řekl o bernském salašnickém psovi profesor dr. Heim: "Mám dojem, že dobrý bernský salašnický pes je díky své souměrnosti a nádhernému zbarvení a kresbě asi nejkrásnější pes, který existuje. Jiné rasy jsou zajímavé a krásné pro své zvláštnosti. Bernský salašnický pes je podle mého názoru krásný svou normálností. Žádný pes se nepřibližuje a nezůstal věrný pratypu psa domácího více než bernský  salašnicky pes." 

 

Dr. Hans Räber /autor u nás přeložené knihy o bernských salašnických psech / o tomto plemeni píše.: "Těsně a bez zdrženlivosti se přimyká k člověku a jeho domácnosti. S radostnou pozorností sleduje všechno dění kolem sebe a dokáže rozlišovat mezi živými bytostmi, věcmi a událostmi svého domova a vším cizím. Spolehlivě oznamuje neobvyklé dění a je připraven bránit své lidi i jejich majetek. Je poslušný a nadšeně a se zřejmou radostí i jistotou samostatně plní  uložené povinnosti. Přitom se za jeho robustním zevnějškem skrývá  jemný a láskyplný cit, díky němuž je tento bývalý selský, pastýřský a hlídací pes přitažlivý právě pro moderního člověka v jeho přetech­nizovaném světě". 

 

 

 

 

Zpět na úvodní stranu